Prevíti v Přístavu

Johnny Lasička (Stinový lovec)
Johnny je jeden z těch lidí, které nechcete potkat jestliže u sebe máte měšec plný peněz, a vlastně je nechcete potkat ani když jej nemáte. Spiše než obyčejným kapsářem je podvodníkem a mistrem převleků, který z vás peníze vymámí, a nebo je z vás prostě vytluče. Jestli se o něm dá říci něco s naprostou jistotou, tak to, že je chamtivý a ambiciozní. Pro Johnnyho je typické, že své osobě přikládá větší důležitost, než ji ve skutenčnosti náleží.
Vyrůstal jako sirotek v Carse. Ačkoli rád prohlašoval, že jeho rodiče zemřeli krátce po jeho narození, sám věděl, že to není tak úplně pravda. V carském sirotčinci se neukázal jako ten nejvzornější chovanec a utekl hned co vyrostl natolik aby ho nohy unesly. Život na ulici byl pro Johnnyho tvrdá škola. Přespával kde se dalo a jídlo si obstarával drobnými krádežemi. Měl štěstí , že kvůli jeho nevinnému chlapeckému vzhledu vyfasoval za nepovedenou zlodějnu od svých vytipovaných oběti jen pár facek a nadávek. Snil ale o něčem větším, než je život , ve kterém se žije s nejistotou ze dne na den. Jeho ambice ho navedli na cestu do Krondoru. Cesta kolem Zeleného srdce ale chlapci právem připadala přespříliš nebezpečná. Zvolil tedy cestu po vodě a hned jak se mu naskytla příležitost, uprosil kapitána jedné z mnoha lodí kotvících v Carse aby ho vzal do svých služeb. Osud si chtěl ale s Johnnym pohrát a cestu do Krondoru mu trochu protáhnout a zkomplikovat. Onu obchodní loď, na které se Johnny plavil, nepřepadl nikdo jiný než Amos Trask, v království známý především jako kapitán Trenchard. Mládenci se podařilo přesvědčit Trencharda aby ho přijal k posádce. Byl rozhodnut čím bude. Čert vem Krondor, stane se pirátem! Záhy však zjistil, že v životě mořského vlka nejde jen o chlast, děvky a dobrodružství. Tvrdá práce mu nevoněla a šikana ze strany stařších členů Trenchardovi posádky ho přiměla k tomu aby kapitánovi ukázal, že má na víc než na drhnutí paluby, a že si zaslouží čestnější místo mezi jeho muži. Jeho plány nevyšly a po divoké eskapádě v Natalu , při jedné z Trenchardových akcí, se sice dostal z lodi, ale přivolal na sebe hněv nejobávanějšího piráta Západního království.
Krátce na to přicestoval s skupinkou obchodníků do Krondoru. Netrvalo dlouho a Johnny se připojil k Jízlivcům - organizované skupině zlodějů, pašeráků a překupníků.
Spravedlivý muž si chtěl vyzkoušet Johnnyho odvahu a odanost cechu a poslal jej na bezpecnou misi k sverním hranicím s Velkou Keshi. Jeho ůkolem bylo zachránit dívku jménem Clair z područí otrokářů.
Griffit Alder(Zuřivý válečník)

Zamlklý, odvážný a hlavně disciplinovaný válečník Griffit Alder vyrůstal v Landrethu v rodině armádního důstojníka Gera Aldera. Otec chtěl mít z Griffita důstojníka landrethské posádky, a tak svého syna vedl až k fanatické poslušnosti a oddanosti. Což vedle odvahy a síly byly podle Gera základní vlastnosti každého správného vojáka. Griffitovo dětsví tedy nebylo nikterak radostné. Gero měl na malé dítě příliš vysoké nároky a za každé Griffitovo selhání svého syna surově tloukl. Údajně proto, aby ho zocelil a naučil ho vyhýbat se chybám. Politika cukru a biče se v rodině Alderů nepoužívala - jen bič.
Griffiit se nakonec stal vojákem, jak si přal jeho otec. Díky jeho schopnostem pramenících z tvrdé výchovy a také díky otcovým vlivům se z něj stal brzy poddůstojník landrethské posádky. O vojácích Východního království se často jízlivě říká, že jsou zhýčkaní a jde jim lépe salutování a natřásání se na přehlídkách, to ovšem neplatí pro posádky z Landrethu a Shamaty. Neustálé potyčky s Keshany na severní hranici vojáky natolik zocelí, že se s přehledem můžou rovnat západní armádě. Jedna taková potyčka znamenala osudovou ránu i pro rytíře-majora Evžena z Landrethu. Se ztrátou syna na bitevním poli se nedokázal smířit a vyslal odvetnou jednotku vedenou seržantem Griffitem ke hranicím s Keshí poblíž doliny snů. Rozkaz byl jasný – vypálit všechna keshanská stavení, zabít všechny Keshany, kteří se připletou do cesty, ženy i děti nevyjímaje. Jakémukoliv  jinému důstojníkovi by takový příkaz přišel zvrhlý a odmítl by jej splnit, ale Griffit byl vychován k poslušnosti, nehledě na jeho vlastní svědomí. Dvě vesnice byly vyvražděny, než se k jednotce dostal rozkaz vévody z Landrethu k zastavení toho šílenství. Evžen popřel svou účast na tomto masakru a svedl vše na seržanta Griffita. Griffit byl odsouzen k smrti. Podařilo se mu však utéct. Sám nevěděl kam se má vydat. V Shamatě i v Krondoru by ho jistě hledali. Putoval na západ směrem k Trolím horám, ale byl zajat otrokáři, kteří v oblasti Trolích hor měli svůj tábor.
Po dvou měsících od zajetí mělo dojít k předání otroků. Pár dnů před uskutečnením obchodu s keshany do tábora přibyl zloděj jménem Johnny Lasička, který padl otrokářům do rukou při neúspěšném pokusu zachránit dívku Clair. Griffit rozhodně neměl v plánu nechat se do konce života zotročit. Zorganizoval tedy vzpouru otroků a s pomocí Johnnyho se mu v nastalém zmatku podařilo utéct. Vzpouru přežili jenom ti dva. Griffit byl dávno považován za mrtvého. Mohl se tedy vydat s Johnnym do Krondoru, aniž by se musel bát, že po něm bude někdo pátrat.   

Herran Trigo (Střelec)
Společně s Lasičkou je Herran Trigo prevítem v pravém slova smyslu. Už jako mladému chlapci se mu líbil cinkot kutálejících se zláťáčků, a tak se snažil přiživit na živnosti svého otce kováře jak to jen šlo. Na otcově kovařině se podílel asi jako bezzubý bobr na stavbě dřevěné hráze, ale jakmilo přišlo na obchod se sbožím oči se mu rozzářili z vidiny zisku. Otcovi zákazníky odíral s vervou jemu vlastní, ne však proto aby zvýšil zisk jeho otce, nýbrž proto aby si část peněz nechal pro svou chamtivou duši. Jeho podvodnická činnost však neměla dlouhého trvání, neboť kovář přišel na to že mu vlastní syn kazí pověst jen z touhy po penězích a Herrana vyhnal z domu.
Ačkoli syn kováře, nepřičihl k černému umění ani z bla. Jedinou možností obživy se pro něj stala služba v landhretské armádě. S mečem si nepočínal nikterak dobře, vlastně byl s kusem železa v ruce naprosto levý, nicméně jeho jeho dobré oči a slušná muška společně s drzostí, se kterou se nebál vkročit na nepřátelské uzemí ho předurčila pro místo zvěda landretské posádky. Armáda byla z Herrana nadšená, ale to se bohužel nedalo prohlásit i naopak. Příliš vysoké riziko, malý plat a napjatá atmosféra po keshanském masakru, přiměli Herrana k odchodu z armády. Sám vlastně nevěděl co si od tohoto kroku sliboval, ale doufal , že v Krondoru najde perspektivnější způsob života. Možná by i našel, kdyby všechny své uspořené peníze (nebylo jich sice moc) neprohýřil v hospodách a putykách nejlevnějších cenových kategorií. Při jedné z takovýchto pitek se Herran dostal do šarvátky se štamgasty lokálu U vyloupnutého oka (samozřejmě kvůli jeho prořízlé pusy) a už už to vypadalo, že se jeho životní příběh ukončí. Naštěstí pro něj se v putyce objevili Alder a Lasička, pro které bylo Vylupnuté oko druhým domovem. Griffit poznal v Herranovi zvěda sloužícího v jeho jednotce a vytáhl ho z přůšvihu. Herran se na oplátku Griffitovi a Johnnymu svěřil, že slyšel o orčím táboře severně od krondorských dolů. O táboře ve kterém, měli mít uschované peníze od svých peklomořích pánů na zaplacení banditů, pro které jsou zlaťáky důležitější než osud království..

Menferus Dorin (Bojový mág)
Menferus Dorin kdysi mladý aristokrat a syn rodičů Anny a Herolda Valise, bohatých obchodníků z Elarialu. Již jako byl mladý byl veden ke studiu, aby se z něj jednou stal stejně uznávaný obchodník jako jeho rodiče, jenže Menferuse toto studium příliš nenaplňovalo a ani zručný zrovna nebyl, ve škole přežíval jen díky svému bratru Hektorovi, který zdědil zapálení pro řemeslo po svých rodičích. A tak Menferus místo učení na řemeslníka spíš studoval všemožné knihy, protože v nich viděl mnohem větší uplatnění pro jeho vysokou inteligenci. Toto všechno mělo za následek jeho vyhození ze školy. Jeho rodiče to nesli těžko a nejedna noc byla naplněna hádkami, a tak se jako mladík rozhodl utéct z domova. Nějakou dobu se potuloval a vydělával si jako kronikář či písař v různých vesnicích. Jednou tak na svých cestách uslyšel o starém mudrci, který žije někde v lesích a občas zavítá do města a prodává zde knihy. Tak ho napadalo, že by si u něj mohl najít práci jako pomocný písař, teda vydal se za ním. Jakmile našel hluboko v lesích mudrcův dům směle zaklepal a starý muž mu otevřel. Zprvu nevěděl co po něm chce, ale jakmile mu mladík vše vysvětli tak ho s radostí pustil dál, neboť byl rád, vždyť celou dobu žil sám a neměl si s kým povídat, poněvadž se ho lidé stranili kvůli jeho znalosti magie, což nevyvolávalo v prostých lidech příliš důvěry. Nějaký čas mu Menferus pomáhal s přepisy knih a starý muž v něm časem našel zalíbení a nabídl mu, jestli nechce pokračovat v jeho díle a jeho umění v době, kdy už on nebude na tomto světě. Chlapec pln touhy po poznání tajů magie směle přikývl, a tak začalo dlouhé a strastiplné učení elementární magie. Roky plynuly a z mladíka se stal muž již schopný základních kouzel, zatímco mudrc každým dnem chřadl, až jednoho dne zemřel. Na smrtelné posteli věnoval Menferusovi svou knihu kouzel a dal mu poslední rady do života. Po smrti starce Menferus opustil jeho dům a vydal se směrem do Krondoru hlavního města Západního království, aby zde uplatnil své nabité schopnosti a pokračoval ze stopách mudrcových. Ze začátku se potýkal s nouzí a opovrhováním, ale to skončilo v době kdy potkal muže, který se mu představil jako Johny, a který hledal do svého spolku kronikáře, aby prý zachytil jeho hrdinské skutky. Jakmile se o Menferusovi navíc dozvěděl, že je ještě znalý kouzel, tak ho bez meškání přijal do svých řad. A tak se Menferus Dorin, kdysi mladý syn bohatých rodičů dostal mezi bandu jenž si říká Prevíti v Přístavu.

Turky Bob (válečník)

Pinky z Crydee (kovář)
Do hostince příchozí mladík pohlédl na mladě, kolem 25 let, vypadajícího muže sedícího u stolu nad džbánkem piva a dal se s ním do řeči. "Říkáš, že jsi mě tu ještě neviděl?", zeptal se muž a upil ze džbánku. "Hm..divné, jsem tu už dobrých 27 let." Muž pokračoval ve vyprávění a hoch bedlivě poslouchal. "Ale nenarodil jsem se tu. Můj život začal v Crydee. Má matka Celil - krejčí vévody z Crydee - a otec Thomas, což byl kovář družiny z Crydee se poprvé potkali při výrobě honosné zbroje pro vévodu, jelikož byla potřeba dokonalá kombinace kovu a látky. Když viděli, jak jim jde společně práce od ruky řekli si, že si spolu otevřou řemeslnický krámek. Jak spolu byli většinu času, tak se dost osobně poznali a o rok později si řekli své ANO. Pak jsem přišel na svět.*pousmál se* Do svých pěti let jsem měl velmi šťastné dětství, ale potom přišla změna. Přesto, že byl otec kovář, chodil na vojenské výpravy s družinou. Jednoho dne však připluly lodě otrokářů k Carse a vojáci museli zasáhnout. Můj otec byl mezi nimi. Avšak… *rozrušeně* …z této výpravy se nevrátil živý. Matka otce nesmírně milovala, a když se dozvěděla co se stalo, byl to pro ni takový šok, že nevydržel a láskou k otci se zabila. *pomalu se napil ze džbánku* Tak jsem byl od pěti let dítětem ulice. *Pohlédl na hocha* Aby člověk na ulici přežil, musí se umět bránit. Jeden starší muž mě kdysi naučil bojovat mečem a jeho umění mám dodnes v paměti..*pousmál se a vzpomínal dál* Také jsem často jako mladý chodil do kovárny. U výhně bylo jediné teplé místo, kde jsem mohl pobývat, když jsem Sanfordovi pomáhal s prací - byla to pro mě dobrá zkušenost a naučil jsem se něco málo z kovařiny.
Jednou když jsem se hřál u výhně, přišel jeden moudrý muž jménem Kristien Thorben a vzal mně k sobě do učení. Naučil mě vše potřebné z kovařiny a krejčoviny pro dobrý začátek. Mimo jeho učení jsem trénoval také lukostřelbu ...*Zamyslel se s úsměvem* Byl to dobrý mistr. Tehdy se můj život hodně změnil. *usrkl ze džbánu* Jsem mu za to dodnes zavázán. Poté, co jsem vyšel z učení, můj dlouholetý přítel Weril, *sklopil hlavu* budiž mu země lehká, přišel s návrhem. Byl pozván do gildy zvané Mistři stínu a ptal se, jestli nechci jít taky, že beze mě by prý nešel. *upil*..a já, jakožto mladík, co snil o místě v gildě, jsem jeho nabídku ihned přijal. *usmál se na mladíka*
Gilda měla období, kdy byla poměrně rozhádaná a rozpadala se..jednu dobu jsem tam byl jen já Weril a Anny Shagy .. nabrali jsme pár nových členů, ale ti postupem času zase odešli szejně rychle jako přišli a s nimi i Anny. I bez Anny jsme s Werilem nabírali nové členy, ale nebylo nic než přijetí, proto k nám chodil kdekdo…*usrkl trochu piva ze skoro prázdného džbánku* …. Pak..chudák Weril zemřel při dobývání Krondoru temnými elfy..bránil Krondor doslova do posledního dechu.. *otřel slzu* Dodnes chodím k jeho hrobu na konci hřbitova… Je na něm jeho paladinský meč a jeho štít co jsem mu koval… *povzdechl* Poté, co zemřel, jsem na jeho pohřbu potkal jeho sestru Thaon.. *pousmál se* Nahradila jeho místo v gildě i v mém životě. *mírný ůsměv* Od doby, co přišla, jsem pro vstup do gildy dal určité podmínky a přes ty prošli jen lidé, které si dodnes cením jako přátele. *pousmání*
Jojo *vypadá zadumaně* to už je pěkná doba, co jsem od Mistra odešel, ale utekla jako voda…. Ani jsem se nenadál a je ze mě mistr a mám vlastní učně… *sám vypadá dost rozpačitě při pomyšlení, na to jak rychle stárne* To je tak vše, co bych ti o sobě mohl říct *pohlédl na mladíka mírně podnapilým výrazem* Ale dost vyprávění….. jdu to zalomit domů *usmál se na mladíka, zvedl se ze židle a nečekaně vzpřímeně odešel z hostince a zmizel v temnotě teplé letní noci.

Charlites Waldean (střelec)
Narozen v malé chatce na kraji lesů u Carse, otec tvrdě pracoval jako lovec a ve chvilkách volna prohluboval své znalosti v ochočování zvěře. Matka vždy tvrdě pracovala jako krečí, šila šaty a semtam dělala i různé části zbroje z otcem ulovené zvěře. Chlapec se snažil napodobovat otce, bohužel byl však velmi mladý a vůbec se mu nedařilo, špatně mířil při střelbě lukem a zvířata ho také neposlouchala, dokonce ani jejich kočka mu nebyla moc blízká.
Když jednoho dne otec vyrazil na lov a syn se rozhodl pomáhat matce při zpracování kůže. Den uběhl, začínal večer, ale otec se stále nevracel, matka začínala být netrpělivá a postávala u oken. Z ničehonic se obrátila a vykřikla na chlapce "Charlite utíkej!", pak její vyděšený výraz vystřídalo překvapení, otočila se a v zádech jí trčel šíp, zcela jiný, než šípy které znal od otce, nebyl vzadu opeřený a byl o něco kratší. Chlapec přiběhl k matce, ale tak ho jen odstrčila a mávla ať běží. Mladý Waldean se mrknul z okna a spatřil blížící se 4 postavy, jedna v ten okamžik natahovala kuši a mířila na něj, vystřelil a jen těsně minul Charlitovo rameno, ten už na nic nečekal a běžel přes malou místnost k druhému oknu, vylezl jím a utíkal do temných lesů...
... o pár let později sedí mladí muž v zaplivané krčmě v Krondorském přístavu kde tráví téměř každý večer. Přes den se žíví čím se dá, dříve chodíval na lov a prodával kůže, poslední dobou však dělá činy zcela jiné, né zcela odpovídající zásadám slušného chování. Není zlý, řídí se zákony, svými zákony, které jako jediné ovlivní jeho činy. Potřebuje žít, mít bohatství a dobrodružství. Společnosti se nestraní, semtam ale potřebuje klid a ticho přírody.

Revik (stínový zloděj)